Tyto texty vznikly v letech 1984 až 1994 a v roce 2008 jsem provedl jejich finální úpravu. Je to výběr z toho, co jsem napsal, zkusil jsem odfiltrovat všechno tendenční a snad jsem trochu vyjádřil svoje pocity z té doby. Není to moc optimistické čtení, tak jako nebyla ta doba. Bohužel jsem ale našel mnoho společného z doby před 20 lety a nyní v roce 2009. A spíše naopak nacházím stále více a více společného. Vítejte do světa, který jsem nazval
Motto:
a řeči se mluví
protože
není vhodná doba
na básně
v konstatování.
A pak někdo
nakreslil bílý kruh
na zem
postavil se do něj
a řekl:
Toto je strach.
Hic sunt leones
aby chodily
Hesla jsou od toho
aby zakrývala
prázdná místa
A člověk je od toho
aby chodil
mezi prázdnými místy
a není to pohádka.......
v tomto městě v tuto dobu
protože jsou to jenom lidé
lidé a domy
náhrobky ve štítech
štíty domů
znamení a
znaky na kůži
o lásce
neviděl jsem tě tak dlouho
má lásko
a přece jsi přišla
jsem tebou
a ušpiněné ruce
vypovídají o touze stát
se dobrým
nebyl jsem u tebe už dlouho
má lásko
a rozdíly na kůži ukazují
kdo prohrál
štíři
když sám nevím
jak se ti mám omluvit
když jsem tady zůstal
proč se mi otáčíš
když tvoje oči mají stíny
stíny a propasti
mezi námi láva
jako ze sopky
a soudci
s hlavami vztyčenými k obraně
jako štíři jsou to lidé
a my mezi nimi
jsme sami a spolu
tak sami spolu
jenom ostnaté dráty
a trny prskající
do očí a tváří
přicházejí zase ti spravedliví
a my mezi nimi na opačných koncích
jak ti mám odpovědět
když sám nevím
Pro pár slov pohledů
kolem soch kdy jedni se drželi
a ostatní mezi ně zvraceli to svoje
pak někdo rozhodil kus skvělého masa
a všichni za ruce směrem k sobě se obrátili
a zbývala jen ta láska když začali vyprávět příběh
biblické postavy a podobenství a mezi nimi oni
trička s nápisem a kniha na stole vypovídají
ušpiněným policajtům o známých a poznaných
to je ta láska když někdo sevře ruce v pěst
a uhodí.
Pár slov o lásce V.
listují si v pornočasopise
já nahlížím přes rameno
a povídám:
Což takhle si nechat udělat
kosmetickou kůru
okolo očí je smutno
a naše city jsou scvrklé jako
hrušky když nevíte co s nimi
Což takhle si nechat udělat
kosmetickou kůru
myslíš že unikneš
stíny na celém těle
letní mrazík na duši
Což takhle si nechat udělat
kosmetickou kůru
Pro pár slov pohledů
kolem soch kdy jedni se drželi
a ostatní mezi ně zvraceli to svoje
pak někdo rozhodil kus skvělého masa
a všichni za ruce směrem k sobě se obrátili
a zbývala jen ta láska když začali vyprávět příběh
biblické postavy a podobenství a mezi nimi oni
trička s nápisem a kniha na stole vypovídají
ušpiněným policajtům o známých a poznaných
to je ta láska když někdo sevře ruce v pěst
a uhodí.
druhý pozdrav
a jednoho roku nadešla zima
provazy mrzly první šašek tohoto kraje mávl rukou
A bylo jaro
procitli jsme v hadrech barevných až hrůza
něco nás nutilo ke změně období
My jsme šašci tohoto království
v rukou máme kouzelné verše
a neumíme udržet svá těla vzpřímená
II.
máme v sobě sklony být každý sám sobě soudcem
vrahem
a tak plníme své sliby
každý sám za sebe
v této bitvě
jak jsem rozumněl
jak Tě mám přesvědčit že lžu
a že prý mě nemáš ráda
jak Ti mám vysvětlit že
je to jen na chvíli
a že jsem zůstal sám
jak Ti mám odporovat?
XXX
jsem viděl
smutné lidi
lidi na nádraží
zakomplexovanou básnířku
a párek psů
Lidi se dali po pohybu
vlak odjel
básnířka klepala nohou
do rytmu blues
a psi močili
na výpravčího
Výpravčí dal pokyn
a z jízdního řádu
byla vyškrtnuta
ona osudná kolej.
XXX
Muž se zvedl
a uvázal kravatu
Žena měla na ruce
náramek
Dítě svoji hračku
Otroci patří k otrokům
Naše sukně se točily........................
stáli a dívali na sebe
na svoje oči okované
moudrými
seděli na posteli
drželo nás to kouzlo
co parchanty láká
být silnými
naše sukně se točily
a my jsme byli na schodech
zády k sobě
B. Dylanovi
do domů vcházeli básníci
s pohárem vína v ruce
a na nohou zasmrádlé onuce
Naše matka měst ubohá
poetická
třpytí se do noci
okna padají
k zemi
a z oken lezou lidi
aby viděli
malou noční hudbu
A jsou tam samý pěkný obrázky
a byli tam lidi v kostele a že mám historii rád
spal jsem tam
a byly tam samý ženský s milencema
a že mám nahatý obrázky rád vystřihl jsem si je
a pak na stole skládal nálepky s ulepenými prsty
strhával obličeje a z kostí a masa hádal
co nás nemine a že je to láska a ponížení
a že je to smrt a nenávist
a že je to zrada a odpouštění
mě zahřálo u srdce
konečně si dovedeme odpouštět
lhát sami sobě a jiným
konečně se dovedeme usmívat
zkoušet být nad věcí
dívají se na nás
zemřelí s touhou po odplatě.
A taky jsem poslouchal sestry
protože jsem Tě měl vedle sebe na chvíli
asi tak pro zvážení všech úmyslných triků
a nebylo to o lásce
sestry se na nás dívaly jako malomocní
na své osvoboditele s puškou v ruce
a že jsem na to měl asi tak deset minut
poslouchal Tvoje kecy
a to je o lásce
písně končí nad námi protože jsme vždy sami
v každém okamžiku našeho spouštění se
na laně
s hroty na rukou a ostřím na bundě
aby nám nevadily záchranné provazy
co se omotávají kolem těla jako
obvazy kolem mumií
a to je láska
jako štíři
otočení hlavou proti sobě
a to je o lásce.
A pak nevidět.........................
na konci je to vždy jenom stejné
a sliby naše chůze k Sobě Tobě
po schodech pozpátku
a pak nevidět co jsme způsobili
svoji ochotou.
Poručme větru
od řeky
básníci padli do trávy
a začali dělat „ra-ta-ta-ra-ta-ta...“
Poručil jsem stromům
z nich se spustil sníh
básníci pomrzli
Pak jsem mezi ně vešel
a začal je počítat
A pak jsem tě uviděl.....
která mi pořezala tělo
na menší kusy
než jsem čekal
a pak jsem tě uslyšel
a hlava zabořená do koberce
mi dávala na vybranou
vyslechnout tě až do konce
až do začátku naší hudby
Znovu nám hráli jako obvykle
a že bylo mokro lili jsme do sebe víno
a bylo to nádherný
a že bylo vlhko nevěděl jsem co Ti povídat
jako obvykle
byl jsem s Tebou sám
vztekem bez sebe
a bylo to nádherné v té čekárně
na jaře
kdy máme být normální
a že jsem nevěděl co Ti na to říct
brečel jsem.
prvním bylo pomáháno
tak bylo prvním pomáháno
aby neztratili nic ze své krásy
nejosu to milenci
jen hraboši
v trávě
seschlé trávě
plni zrní
porženým
neodpouštíme
jen vítězům
a jsou to
zázraky
na počkání
nemocné srdce
plní břicha
a hrozny naběhlé
k prasknutí
svým osudem
pak přichází soudci
a ti kteří odpouští
a všichni dohromady
se pokoušejí o zázrak
BYLO NEBYLO
tak jsem tě uviděl
a první co se stalo toho rána
byli lidé jablka a seschlé kapky krve
na našich košilích
z očía úst
vlhké porozumění
boj o náplně hlavy tužky
a stále naše zážitky
písně sentiment básníci
zvratky krev na noční košili
při zrození
vraždíme se navzájem.
Tak jsem si to tak napsal
tak jsem si to tak vymyslel
a že byla nad námi obloha
nevěřil jsem ti
tak jsem se tě takovou viděl
a že jsem neslyšel
miloval jsem tě
tak jsem si to tak představoval
a že kameny byly ruce
ztratil jsem tě
Pár slov o lásce I.
Jsou stromořadí a ženy na koncích
lásky mají pohled zahalený
právě do těch větví stromů
kde visí jejich milí a nejmilejší
hrabe v zemi a povídá si s ženou
Kde že jsi byla má lásko ?
a nevím co tam máš
tak dlouhé to je
až z očí slzy k zemi do oblohy
mají terče
v té jejich společnosti
postele a špinavá prostěradla
ruce drží písničku o nenávisti
Kde že jsi byla má lásko ?
a s kým že jsi to byla
jsou to zase jenom kecy
o lásce a ponížení
lidé si šlapou pro jistotu na jazyk
aby v krku kosti
nepřekážely svým pichlavým osudem
jsou stromořadí a jsou prasata pod stromy
jsou ženy a jsou lásky
jsou muži a je nenávist
je ponížení
jsou peníze
A my tak věříme lidem.
Pár slov o lásce II.
auta prostěradla peníze děti přátelé
opět nejsem sám
jako když před deseti roky
mi do hlavy sedli všichni známí
a nakecali že země je to správné místo k žití
asi zklamu i svoje rodiče
že jim na takové narození
v tomto místě a v tuto dobu seru
holky mají velký oči
přes den v práci
a svoji jsou
myslí úplně na jiné
co se jenom smějou
pojďte si hrát
a kolegové v nenávisti
a to je vše
a dál bílá prostěradla
modrá auta
železnice za barákem
a boty stromy
uschlé krvavé
maso
sračky
směrem do země
se otáčejí naše osudy
Pár slov o lásce V.
milosrdné sestry
si listují v pornočasopise
já jim nahlížím přes rameno
a povídám:
Což takhle si nechat udělat
kosmetickou kůru
okolo očí je smutno
a naše city jsou scvrklé jako
hrušky když nevíte co s nimi:
Což takhle si nechat udělat
kosmetickou kůru
myslíš že unikneš
stíny na celém těle
letní mrazík na duši:
Což takhle si nechat udělat
kosmetickou kůru
Pár slov o lásce VI.
(tak jsem se ...)
zrovna včera se mi zdálo
o lásce
tak jsem se probudil
v posteli
vedel ležela
nějaká ženská
jako z filmu
tak jsem se posadil
a pustil televizi
bylo chladno
a vůbec
jsem neměl chuť
chtělo se mi spát
tak jsem si udělal čaj
a ona mezitím
mi vyčetla všechny moje chyby
a pak odešla.
Pravidla
I zavřeli hlupáka
do sklepa
dali mu vodu
a chléb
Jak se máš?
tázali se ho
Dobře
mám vodu a chléb
I sebrali mu
vodu a chléb
Rozpočítávání
Koupil dům
pozval opraváře
sehnal nábytek
vše zaplatil
Pak sám vymaloval
v největším pokoji
zašrouboval do stropu
hák
a oběsil se.
XXX
Usekli andělům křídla
a postavili je na podstavec
přivázali k nim malé děti
aby se neztratili
kohout zakřičel do toho rána
a Země se začala otáčet.
Usekli andělům hlavy
a ozdobili jimi hospody.
Potom přišel někdo jiný
a Země se zastavila.
Milostná píseň
Sedí paní
drží psaní
a až dočte to psaní
bude prosit o smilování.
Někdo si ve tmě
uřízl ruku
aby už nikdy
nemohl napsat dopisy
které lžou...
XXX - 1989
Tvrdili:
Láska
a pak zemřeli
Říkali:
Květiny
a skončili v blázinci
Mysleli si:
Nenávist
Jsou mezi námi
Popis situace
Padla na zem
aby vstala
jablka se rozkutálela
aby je někdo sebral
a ze všech lidí
se nikdo neodvážil
vstát
Ozvěna
I.
Šel ulicí
pak zvedl kámen
Tichou ulicí
Svůj k svému
Šaty
Oči-cíl
II.
Špína stekla
Pak zvedl kámen
a hodil
milenci
Domýšlivost
milujících
tak málo
je to cesta
a na ní
my
s bílou holí
básníci
I.
Básníci psali o lásce
zevnitř vyrazil pot
nevidoucích
Tušení
že je příliš pozdě.......
II.
Vyzvání na cestu
Kraj
nepoctivých lidí
jsme tu pro Vás
hudba doprovází
krky
do ráje
III.
Umírající
ve svém hladu
a sytí
ve své nemohoucnosti
Tak první vyšli
do kraje
morava 89
I.
Hesla pokrývají
všechna místa
co jen jich je
hranice nás chrání
chrání vše
co jen v nás je
Lidé se nás bojí
bojí se všeho
co v nás je
a my sami
řízené střely
hranice-místa
s výkřikem
naší víry....
II.
... a pak nezbývá
než sejít
a ostnatými dráty
si vypálit pod kůži
znamení dalších roků
Čechy
Tolikrát mě
přesvědčovali
tolikrát se mě
ptali
co jim mám
odpovědět?
Tolikrát mi
vysvětlovali
tolikrát mi
lhali
co jim mám
odpovědět ?
Tolikrát mi
dali na vybranou
Ach Čechy......
státy
Zranění ve slepotě
ukazujeme
Po nás jdou vojáci
státu
jsou to sochy
a živí
staví mosty
ruce do pilířů
Je to všude tak stejné
co se změnilo
jen sviní je víc
Tolik lásky
a básníci zvrací
stále po svém
Co se změnilo ?
jen hranic je víc
hranic mezi námi
tolik je toho nadšení
Co se změnilo ?
s námi
jen něco zevnitř
nás rozežírá
a tak píšeme
co se všechno změnilo
sochy
Bez lítosti
milovaní
na tomto světě
v pokoře a nenávisti
Proto jsou města
kravské žaludky
Proto jsou rozdíly v nás
sliny přežvýkavců
a tak se měníme
v produkty
užitečné
a zbytečně
zapáchající
Tak zbytečné
ve své pokoře a nenávisti
Tak jediné a zbytečné
odchod
Zeptal se soudce:
Jsou na překážku
Úředně tedy odebírám
Podepište se
a pak mi řekněte
co Vás
donutilo
odejít
z této země
Z této země
rukou
sebevraha
p.s.
Tak dlouho už jsem
nenapsal báseň
Tak dlouho mi
bylo smutno
až jsem Tě uviděl
a nebyl schopný
promluvit
pláč
zase jsme se potkali
a nenávist nám zavřela ruce
jako obvykle
zase jsme se uviděli
a plakali
jenom pro tu chvíli
jenom pro chvíli kdy vyzvrátím
své jméno do tmy
a nepochopím úmysly
jak se ubránit a
jak změnit Tebe
a zase na chvíli zkouším
být sám
kohouti na bojišti
ostří obrácené proti
hlavám
na písku krev
a šlápoty
které nikam nevedou....
a pak jsem přišel k oltáři....
a za koho jsi vlastně trpěl ?
prý odpouštíš
a kým pak vlastně jsi ?
slovem po smrti
prázdnou pověstí
koho si tedy vážíš ?
odpovědí jsou jenom slova
nenávist k podobným
klidně zůstaneš
protože ty své viny
hodíš na nás
bez citu se pokoříš
přijmeš smutné zpovědi
bez lásky odejdeš
a my si můžeme oči
vyplakat
druhý pozdrav
I.
a jednoho roku nadešla zima
provazy mrzly první šašek tohoto kraje mávl rukou
A bylo jaro
procitli jsme v hadrech barevných až hrůza
něco nás nutilo ke změně období
My jsme šašci tohoto království
v rukou máme kouzelné verše
a neumíme udržet svá těla vzpřímená
II.
máme v sobě sklony být každý sám sobě soudcem
vrahem
a tak plníme své sliby
každý sám za sebe
v této bitvě
hranice
jsou tábory pro opuštěné
jsou lágry pro chápající
jsou státy pro ostatní
a mezi nimi hranice
jsou poškození ve své nevědomosti
a jsou ztráty
jsou tábory mříže mezi námi
dvěma
změny
I.
Ráno podobné jiným
vše na svém místě
schody-kroky
jen jejich kroky
a oči rozšířené poznáním
schody a otisky míst
II.
Doznívající radost
zvuky nepřestaly
dost místa pro každého
tiché pomluvy
svůj čas
svůj k svému
poznávám tě abych nemusel křičet
jsou tu kapesníky
abych nemusel zvracet
jsou tu záchody
abych nemohl prohlédnout
jsi tu ty
tak doznívá radost
a nám nezbývá než zaplatit
III.
ráno nepodobné jiným
a ozvěna naším městem
tebou
kdy už to skončí ?
IV.
jsou sny-skutečnosti
co zakazují
jsou lidé
před nimiž je potřeba se skrýt
čechy II.
I.
nejsme shovívaví
to jenom tak povídáme
zlo je v nás
a myslíme přitom na lásku
a krev je v nás
kosti-města
výbuchy
domy plné dobrých Čechů
nezapomeňte na slzy
II.
vojska odcházejí
zůstavájí v nás
vojáci odjíždějí
jsou námi
my jsme vojáci
vojáci státu
vojáci strachu
vojáci lásky
bojujeme
každý jak může
každý jak chce
vojska zůstávají
není kam se před nimi skrýt
III.
pozdravujte ji prosím
a mějte se na pozoru
vždyť je to člověk
a až ji vyřídíte naše přání
neotáčejte se zády
zůstaňte v tom postoji
vzorných
ruku v ruce
řetězy spojení
a pláčeme
U soudu se hájili...
první pravil:
viděl jsem ty sochy na podstavcích
druhý odpověděl:
sundal jsem ty sochy
a třetí si klekl:
já jsem je zabil
Soudce rozhodl:
pustit do světa
rozhodil ruce a už na schodech si šeptal
tak nezměrná je to láska
Půlnoční hudba
zase jsem byl sám a poslouchal tvoje řeči o lásce
zase jsem byl s tebou
a měl košili naruby
jako tehdy kdy jsme se drželi za ruce
a měli zájem jeden o druhého
hudba nám napovídala jak mlčet
a zkoušet
hmaty na holém těle
pak jsi se zvedla šla se umýt
a já si musel vymyslet
proč tě mít rád
obchod
jen tu zůstaň se mnou
za trest
za odplatu
za peníze mi budeš vyprávět
co se kde přihodilo
a zvlášť komu
jen tu se mnou zůstaň
a zkoušej uhodnout
co nás nutí
se nenávidět
Madona
opět jsem tě měl v sobě
jako nůž když řeže obálky s dopisem
na rozloučenou
přes černé brýle
s talentem podvodníka jsi
za mě platila
a já vracel doteky
škrábance na kůži
a zalepené dopisy
Co už dávno není
byla jsi jako anděl
když je na obrázku
s tváří nevinnosti
byla jsi jako anděl
celá v bílé kůži
a s fialovým škrábancem
přes obličej
byla jsi jako anděl
a taky tak jsi odešla
jak ti mám říct že
andělé už dávno nejsou
Motto na rozloučenou:
“Otevřel jeden box a ukázal mi promodralé tělo s velkou vlasatou hlavou a scvrklým pohlavím.”
Ross Mac Donald